Iďa cestú a hlavne necestú...

n 12.5.2016 10:00 - Skalica

Cestopisná reportáž z Ďalekého východu (Vietnam – Hanoi) podaná záhoráckym náračím.

Po osemhodinovém čekání v Praze a sedemhodinovém ve Frankfurte sme konečne vyleteli do Vietnamu. V letadli společnosti Vietnam Airlines leteli samí bjeloši. Okrem letušek a možno pilota tam žádný Vietnamec nebyl. Musím velice pochválit vietnamské aerolínie.

Bez teho, abych to vybavoval mi donésli vegetariánsky objed a počas letu nešetrili alkoholem. Vypil sem 6 flašeček whisky a 4 deci červeného vína, takže sem si ani nespomjel, že mja pri pristávání bolívajú uši. Na letišti v Ha Noi sme pristáli o jednej po púlnoci našeho času, ale tu už bylo sedem hodin ráno.

Po prílete nám česká sprúvodkyňa Edita dala lístky, na keré sme si napísali ména a takto označené lístky sme prišpendlili na sebja, aby sme sa spoznali. Moje méno sem si napísal „Du San“, aby to vjedeli prečítat a vyslovit aj Vietnamci. Fakt sa to osvjedčilo.

Už vím jak se cíti milionár

Na letišti v Ha Noi sem vymjenil 100 USD, za keré sem dostal skoro dva milióny dongú, takže vím, jak sa ve Vietnamje cítí milionár. Prepočet na zrozumitelnú mjenu byl lahký, škrkli sa tri nule a dostala sa približná cena v českých korunách. Cesta z letišťa do mjesta nejaký čas trvala.

Celý ten čas sme jeli v spleti motorek. Vietnam má 87 miliónú ludí a tri milióny z nich žije v Ha Noi. Ale podla hrozného počtu motorek sa mi zdálo, že tu žije šeckých 87 miliónú a každý z nich jede na motorce.

Mám nejaké štestí na výročá. Ha Noi byl založený r. 1010, takže okrem mojého príchodu oslavoval aj svoje tisícročí. Tak nám to rekel sprúvodca Žum, ked sme sa ho pýtali na dúvod výzdoby. Tento sprúvodca byl velice dúkladný a pri každém stretnutí nás počítal a furt sa pýtal esli sme „everybody“.

Já sem potom ze srandy, ked sme byli šecí ríkal: „Je tu už aj ten everybody, tak možeme ít!“ Nejak to vztáhli na Žuma a ríkalo sa mu „everybody“.

Cestú busem nám Edita vyprávjala okrem inšího aj nejaké vietnamské legendy a pohádky. Ked sme jeli okolo jazera Vráteného meča vyprávjala celú legendu o názvje tehoto jazera. Príbjeh protičínského povstáňá vedeného cisárem Li začala slovama: „Život byl stále horší a horší, dane vyšší a vyšší...“

Do teho í skočil Vláďa s otázkú: „To je skutečne příběh z Vietnamu?“ Vláďa je Čech, to my Slováci, kerí žijeme furt lepší a lepší a dane máme nižší a nižší, by sme takto sprúvodkyni do reči skočit nemohli.

Chcem být vodním byvolem

Pri jezdení sme z busu videli plno vodních byvolú, kerí sa pásli v zavodnených ryžových polách. Závidel sem im jejich život. Kebych sa ešte ráz narodil, chcel bych byt vodním byvolem! Tí majú život! Choďá nahatí, do púl pása ve vode a pritem žerú. A do roboty ich zaprahnú enom príležitostne.

Aj ked su podla čínského horoskopu byvol, zdaleka nemám tak dobrý život jak byvol ozajstný! Enom nápady mám byvolovi podobné.

Dojeli sme aj na námjestí Bá Din, kde Ho Či Min 2.9.1945 vyhlásil nezávislosť Vietnamu. Je tu Mauzóleum Ho Či Mina. Žum nám rekel, že Ho Či Mina neuvidíme, lebo ho prebalzámávajú. Též povjedel, že „strýček Ho“ byl nabalzamovaný Rusama a dobre, zatát co Číňani Mao Ce Tunga nabalzamovali dosť špatne.

Takže, dám dobrú radu záujemcom o nabalzamování. Ked sa bude nekdo chcet zabalzamovat, tak do Ruska! Alebo nech vyhladá tých, kerí balzamovali egyptských faraónú. Ale tí už tuším umreli.

Text a foto: Dušan Krivský